(R)Evoluce, která patří MNĚ!

Pár kapek padající vody
napáchalo škody
na bílém prostěradle...
Všechno se jeví jako včera
má slavná éra
v polité dětské sedačce...

A já jsem tady,
sem tam nějaké vnady,
chci vystoupit z řady
na makový koláče.
A já jsem pryč,
zahodila jsem klíč,
nafouklá jako míč,
vytahuje se mi triko.

Pár kapek vína na jazyku
mi podalo ruku
a zve mě do postele...
Pár rukou už jsem odhodila,
okna se orosila
a přišel den...

Co já jsem?

Ale jsem tady!
Nechte si své rady,
já jim stejně porozumím zítra...

/Už jsem četla Dostojevského Běsy,
a tuhle báseň bez adresy
poslala jsem někam do S´Čchuanu.../