Krátí se to

Stárnoucí moudro
v nepravdivost se obrací
že co jsem komu rozdával
pomalu se mi navrací

Rozdal jsem víc než život
který mi okatě čas bere
milovat učil jsem nemluvňata
už jíst mi nechutná,všechno mě -štve-

V dneškách jiterních
házím v parku lásku holubům
a že hřeje mě u srdce
každé jejich zobnutí

Na kalkulačce roztřesené
počítám každý svůj výdech
proč tajím se neznámému
rozmýšlím si schodech

..Do Nebe..

Spouštím si v hlavě celý film
kráčet chci sám a neveden
pohladím chuť,o níž jsem se dělil
byl krásný,tak stačí mi jen jeden

Možná že to moudro nestárne
stejně jako moje věrná duše
třeba se tam časem usadím
...třeba se ze shora přízemně usměju