Ve vlnách divokých, životu napospas
Ve vlnách divokých, životu napospas
Anotace: ...pro povzbuzení...
'
Klidnými vodami času
život v lehkosti
někdy se prochází,
jindy pak živly bouřící
s obřími vlnami
předzvěstmi vleklých jsou nesnází.
Chvíli nahoru, pak dolů zas,
toť úděl náš a žití nejčastější směr.
Toť osud dědictvím nám daný
prý kýmsi z vyšších sfér.
Hukot a svist
soukromých vichřic
často nás deptá
jak vzteklý biřic,
co štěstí nám nepřeje,
i láska zmírá,
zas všechno drásá nás
v rovině všehomíra
jak trny černoněžné růže.
Však co s tím vším,
teď babo raď,
našinec jen zmůže?
Nezbývá, než zatnout zuby, člověče,
bojovat a vypnout hruď,
zas zvednout směle hlavu,
za to pochválen životem pak buď.
Žes vytrval a našel opět klid,
víru v sebe, pokoru a lásku,
abys sny své mohl šťastně snít,
cíl vesmírné cesty naplnit.
Tak ať k dalšímu boji
nechybí ti síla!
A pomni, že soudný den
svou navštívenku
předem neposílá...
.
Klidnými vodami času
život v lehkosti
někdy se prochází,
jindy pak živly bouřící
s obřími vlnami
předzvěstmi vleklých jsou nesnází.
Chvíli nahoru, pak dolů zas,
toť úděl náš a žití nejčastější směr.
Toť osud dědictvím nám daný
prý kýmsi z vyšších sfér.
Hukot a svist
soukromých vichřic
často nás deptá
jak vzteklý biřic,
co štěstí nám nepřeje,
i láska zmírá,
zas všechno drásá nás
v rovině všehomíra
jak trny černoněžné růže.
Však co s tím vším,
teď babo raď,
našinec jen zmůže?
Nezbývá, než zatnout zuby, člověče,
bojovat a vypnout hruď,
zas zvednout směle hlavu,
za to pochválen životem pak buď.
Žes vytrval a našel opět klid,
víru v sebe, pokoru a lásku,
abys sny své mohl šťastně snít,
cíl vesmírné cesty naplnit.
Tak ať k dalšímu boji
nechybí ti síla!
A pomni, že soudný den
svou navštívenku
předem neposílá...
.
Autor poustevník Jirka, 27.02.2009
Přečteno 402x
Tipy 31
Poslední tipující: Bíša, Terulienka, zlomeny srdce, Dota Slunská, ni.va, Lilly Lightová, Anne Leyyd, Iva Borecká, Holis, Radek.oslov.Šafárik, ...
Komentáře (12)
Komentujících (12)
Doporučit
TiskKomentáře
Úžasne povzbudivé silné slová.Obzvlásť dokonalé dve posledné slohy.Nádherná báseň...
10.04.2009 20:30:00 | Terulienka
Chtěla bych uvidět tu černoněžnou růži dřív, než navštívenku soudného dne.
05.04.2009 08:49:00 | MalaIzis
Moc se ti povedla! ST. Ty dvě poslední sloky se mi líbily nejvíc. Celá báseň je ale také moc pěkná! :)
14.03.2009 22:50:00 | Anne Leyyd
Někdo mi kdysi řekl, když jsem ryla hubou zem, že v momentě, kdy si člověk myslí, že už nemá žádné síly, má v sobě ještě 75% rezervy. Já v této chvíli odpočítávám 74 ... 73 ... 72 ... Děkuji Ti za povzbuzení.
27.02.2009 20:36:00 | jita.1965
Dávám ST a potláčím dojetí. Tvoje slova do mě zapadla jako zrno do úrodné půdy. Děkuju.
27.02.2009 09:53:00 | Jana M.