LÁSKA ŽENY

Žena a malinké dítě
Choulí se v rohu potmělém,
Dítě, šat z hrubé sítě,
Žena chudě oděna.
Však v obličeji pobledlém
I na těle pohublém
Přes třesoucí se kolena,
Je znát ta nadpozemská krása.
Kolem je slyšet ozvěna,
Jak svou píseň tiše hlásá,

Přes strach dítku s klidem pěje.

Kolébá ho ve svých rukách,
Mysl její tísní v mukách.
Oči její temné,
Tak nádherné jsou,
Ty pohledy, tak jemné,
Zakrývají úzkost svou.
Ty rysy, tváře tak něžné
Až zlost v člověku měkne,
Jsou strachem rozpálené.
Její ústa,
Skvostná, však tísní pustá,
Přec na dítě vrhá úsměvy letmé,

A přes strach dítku s klidem pěje.

S výsměchem nad ní manžel stojí,
Lahví s vodkou hlasitě se pojí
A hrubě se směje.
I přes to matka dítku pěje.
Manžel, že je směšná, káže,
Hrubě uhodí do její tváře,
Až slzy vytrysknou jí z očí.
On z opasku vytáhne si pistoli …
Je výstřel a pak rudá záře.
Matka dítě drží s vírou,
V hlavě s velkou dutou dírou,
Že dítko bude žít,
Když bude ho svým tělem krýt.

A chraplavě mu bez sil pěje.

Muž se stát na nohou snaží,
Děťátko vyrve ženě z paží
A kolébá ho sám.
,,Já na něj pozor dám !“,
Usměje se ztěží.
Pak odchází, tak těžce,
Vidět svou ženu už nechce.
Ta na podlaze leží,
Po úlevě baží,
Smrt už k ní běží.
A z posledních sil, jenom lehce,

Dítku s bolestí smutně pěje …