Přečkávání

Za bouře temné noci,
Přes skličující pocit,
Stahuje se do své ulity.

Schován v kmeni dutého stromu
Přečkává tu spoušť hromů..

Ač s sebou nese domov svůj,
Nemá jistotu,
Nevyhne se mu ani ten smrdutý životní hnůj.

Ošklivý,
přečkává přítomnost.
Unavený,
Vzdává budoucnost.

Svá tykadla,
Svou spirálu,
Neunáší.

Vyčkává, až vysvitne všech bytostí
A rostlin
Zdroj energie.

Nekonečná mračna,
Stále točící se nad lípou,
Blesky se nebem houpou
a on ve svém krytu…

…navždy splyne se stromem vzácným.