Symfonie poťouchnutého srdce

Symfonie poťouchnutého srdce

Anotace: Složitý text.

I.

emílie se směje,
(prostěradlo oči zakrývající
má barvu tmy,)
emílie se směje,
fialové peklo hne skutečnem,
proměna z brouka na saponát,
ze saponátu na brouka,
(emílie se směje,
tam, na druhém konci telefonní reality)
a není tam sama.

emílie se směje, čemu, asi?
v temném oku tuším temné vlasy,
v chvilce, která umí přejít,
cítím vlasy po čele jít,
cítím večer nepřecházet,
cítím tělo sebou házet,
se studem se proměňuji,
ve tmě tuším světlou sluji,
kusy mé percepce
narcis můj líbat chce,
vzpomínku vytesat,
ze studny žalu sát,
tiše bdít,
vylepšit.

II.

mozart nebyl o nic moudřejší
než
nevermore krákající havran na prsech pallady,

jeho milenky nebyly o nic spokojenější
než
vyrovnané vahadlo slepé bohyně spravedlivosti,

vzpomínka na něj není o nic ucelenější
než
na dvě půle rozlomená cigareta,

jeho posluchači jsou stejně mrtví
jako
dítě.

III.

toho času, který jsem proležel na prsou bohyně Emílie,
toho času, oddaného slastem,
těch románů, věnovaných zhoubné lásce,
toho pláče, když jsme museli ospravedlnit svá srdce,

a teď, teď mám vytvářet nový svět?! mám využít propustku
k napravení omylů?
očistit minulost, která neexistuje, a vlíbat se budoucnosti,
slibující bezpečí?

ale já vytvořil starý svět, já už dokončil své dílo, já byl použit
k jiným záměrům, než k obnově světa proti světu, který je,
než k svěcení jara na troskách zimy, která ještě nebyla zbořena,

já zůstávám.

IV.

zaplatíme
za dary
uprosíme soumary
aby odnesli to břímě
které dosud stálo při mě
zpátky k jeho majiteli
vždyť se dlouho neviděli

V.

milujete slzy?
(to protože zradil jsem, to proto se ptám,
já žárlil jsem na lásku a rozhojňoval onen pocit
a teď téměř pláču)
milujete slzy? já ano,
a já miluji žárlivost a závist a stesk,
já kradu lidem jejich city, abych je mohl sdílet,
vždyť žárlivost je ukradená láska, která zešílela
vždyť závist je zcizené štěstí, které chce zpátky tam kde svítilo
vždyť -
vidíte, nelze soucítit, neboť city, které jiní chovají, ona dítka,
budou plakat, pochováme-li je my!

*

a proto nyní
mí drazí
vracím vám, co jsem vám vzal
Autor ludmil, 01.03.2009
Přečteno 296x
Tipy 12
Poslední tipující: Koskenkorva, Markéta Hl., Já Esther Ruth, myší královna, trrtrr, Kapka, Maro Deives, Romana Šamanka Ladyloba
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (1x)

Komentáře
líbí

dost dobrý

05.03.2009 23:47:00 | Markéta Hl.

líbí

PUP. ... ach jo. jsi dobrý básník, ludmile. ale já nevím co říct, aniá neumím komentovat jako ty, ani psát jako ty, ó, buď zdráv a veleben.

02.03.2009 23:16:00 | Já Esther Ruth

líbí

Ladylobo, smysl toho, jak jsem to myslel, osvětlují ty verše, které vybrala Kapka. Neříkám, že závist je láska - ale že závidíme lásku.

01.03.2009 23:16:00 | ludmil

líbí

Dobrý, pro mě nejvíc: vždyť žárlivost je ukradená láska, která zešílela
vždyť závist je zcizené štěstí, které chce zpátky tam kde svítilo

01.03.2009 23:08:00 | Kapka

líbí

IMHO
žárlivost - není láska
závist - není štěstí
obojí je jenom blbé chtivé lpění
na egu - a proč ne "já"?

01.03.2009 22:10:00 | Romana Šamanka Ladyloba

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel