Ptáče

Pokojem chodím sem a tam
a tam i sem a sem i tam
a pod ulitou zevnějšku
přemítám,
kam na vejšku.

Jako ptáče,
když hnízdu sbohem dává,
křidýlek
pírka nedočkavá
zavelí zbůhdarma bůhví kam…
Půl roku jen
a odlítám
s úlomky skořápky ve vlasech –
- vzpomínkou, která jen tak sklepat
nedá se.

Vzpomínka na hnízdo,
jež v dobách nejistot
sladce mi bude připomínat:
‚Ondrášku,
bude-li tě sráti
kdejaké klima,
pamatuj,
že se máš kam vrátit.‘