Tak trochu líně

Stojíš tam ve dveřích,
oči ti září.
V polospáku,
jak ve snách si připadám.

Tak trochu líně
snad očima mžourám.
Jakoby strach,
naproti kráčel
nejstotě,
obavám.

Stále tam stojíš,
není to zdání,
na rtech ti tančí úsměvy.

Prosím tě -
promluv!
Dotkni se dlaní,
hlasem
rozpusť mé obavy.