Halucinace

Otočím klíč, uteču pryč,
o svět dál,
tam kam se každý utýct bál,
do světa zapomnění,
tam, kde mě nikdo nedohoní,
do světa otazníků,
tam se ztratím v úplným tichu.

V tom úplným tichu,
mám křeče v břichu,
studenej pot, jsem nahý bez kalhot,
a můj pár bot, mě vede trním,
a já za ním,pospíchám,
o to trní se popíchám,
trochu se bojím a nedýchám.

Mám snad halucinaci,
schovám se pod matraci,
tam mě nenajdou,
ty malý stíny co běhaj po zdi,
jsou trochu jiný, nejsou to hosti,
pozvaný na večeři,
nemají kůži,ale jen kosti,
proč mi k sakru nikdo nevěří.

Já mám halucinaci vždycky, když se sešeří.