Agonie

Posouvá hranice zdravého myšlení,
zůstává otázkou zamlklou,
zda mezi životem a smrtí něco je, či není.
Nejistě blížící stále nás mučí,
s životem,
jak jde čas,
nakládat učí.
Co se tam v neznámu
v tom čase ukrývá?
Konečná věčnota,
ba chvíle krativá?
Přijde pak nicota černá jak temnota?
Nebo se otevře svět plný novota?
Záhadou lidstva stala se lehce,
vyluštit nedá se jenom tak hebce.
Nikdo z nás nevlastní k té bráně klíč
rozluštit hádanku, nemalý chtíč.

Občas se stává stvoření Tobě
že ze sna vzbudíš se,
lekneš se
a pouze potom jen spatříš
černočernou tmu?

V tom snu se pokusil zabít tě někdo,
Ty si však utekl, je ti to jedno.
Není jen život tvůj moc dlouhý sen?
Až přijde chvíle tvá, poslední den,
vzbudíš se, stejně jak onehdy v snění,
Monolog bude mít změněné znění…
Možná, možná i ne,
Uvidím, kdy tebe dostane.