zrovna my.

0:33.
Jestli ty dnešní slzy už nejsou včerejší,
pláču do telefonu,
krabice kapesníků,
teď už vím..
jaký to bejvá.
Počítám dny
a nic z toho nemám.

Vodka s džusem,
milenec v kuchyni,
toulám se Prahou
a utíkám před vlastním stínem,
miluju se s pěnou kávy.
A doma na mě nikdo nečeká.
Noci jsou nejhorší.

Dneska nechám rozsvíceno,
kdybys mě hledal,
stočená do klubíčka,
zraněná,
zasypaná vinou a špínou,
špinavá a laciná.

Usmolená poezie,
zmrzlina a zase jen zmrzlina,
kafe,
krabička cigaret se točí na stole,
víno
a ubohá patnáctka.
výsměch.
každou vtěřinu se mění milion věcí.
proč zrovna my.

/vidíš, už se ani neptám./