Únavou padám na .....

Jsem pohlcen únavou jakoby pohltil mě dým
jakoby stezka osudu si mě zavedla do bažin
a bláto uzamklo mou čilost v bavlněném tričku
klesám hloub do černa v příběhu hraném na sluníčku
však náhle šťavnatý mrak vystřelil z vodních děl
a vzedmutá hladina odlehčila míru mých vahadel
zachráněn před smrtí klopýtám houštinami
mrskán šlahouny a škrcen liánami
nesu ospalý balvan na očních víčkách
svůj záhon blaženého spánku žádám po kytičkách
liju si svou zoufalost za krk a prosím stín
by mě pohoupal v síti utkané z pavučin
žár slunce zchladil na konejšivý pocit něhy
vybral mi sen bohatý na příběhy
a vánek čechral mé polštáře z kapradin
mé snové příbytky ze sena a nebe jak baldachýn
nebe jak klenba chrámu velkého jak svět
svět ve kterém je nutné spát a ještě víc přemýšlet.