Čtení

Přede mnou leží bílý list,
list plný drobných písmenek.
Ach, kéž bych neuměla číst!
Čtení, toť velmi špatný lék.

Je to lék proti hlouposti,
ale i proti fantazii.
Proto je mi teď ke zlosti,
že vědomosti ve mně žijí.

Kdybychom neznali písmena,
s radostí bychom dopis celý
od adresy a od jména
přečetli tak, jak bychom chtěli.

Nikdo by nás jím neurazil,
nikdo by nás jím nezranil.
A vítr by srdce nezmrazil,
život by byl text krásných chvil.

Byl by snadný a bez starostí,
a každý by se jenom smál.
Štěstí by bylo všude dosti,
nikdo by se písmen nebál.

Život by se podobal hrám
lesních víl a rusalek.
Leč když písmena dobře znám,
musím se báti obálek.

A cítím malé zaváhání,
když přede mnou teď leží list.
Snad nebude to smutné psaní?
...
Tatínku, odnauč mne číst!