Opět zima?

Přepadá mě opožděná zima,
sněženka zvadla časně z rána.
v sýpkách není hrstka zrna,
nad hlavou krouží černá vrána.
Vlci hledají čerstvé stopy,
rarach zapálil celé stohy,
pomalu necítím svoje nohy,
propadám se do nicoty.
Někdo si nacpal celý ranec,
lesem běží zdivočelý kanec,
připadám si jako psanec,
kolem krku mám těsný límec...
Černý strom se rychle ohne,
není teplo z malého ohně,
matka si jedu lokne
a z přístavu zmizí lodě.
Pak zhasne věčné světlo,
které chrání mé město,
překyne chlebové těsto
a všude kolem je pusto!