utrpení několika dní

Paskvil stvořený na koleni
jen abych se lidem zalíbil
aby si mě vybrali za svého hrdinu
a pak se mě už čtyři roky nezbavili

od čeho je tu stát? Aby se rozkrad...

sedět nehnutě u piva a vyprávět tlachy
však slušnost je to žrát a poslouchat
popřípadě dodat něco do kotle – ať to má příchuť
hlavně nepouštět všechny ke slovu

jak lehce se z lásky dá udělat pivo

sedět v místnosti s lidmi – sám
dívat se jak gestikulují, jak se tváří
odhadovat, co se jim honí hlavou
a kdy přichází nafouknutá hyperbola

svět se vnímá skrze smysly a ty lze oklamat

celý den se za něčím hnát
i když je vedro – nevyhledávat stín
však to mě mé špeky ženou
na břiše se jim nelíbí, a tak chtějí dál

ve smrti jsou si všichni rovni a někteří rovnější

zazní: pojďte tancovat! A jdu
i když se člověk baví, tak odejde
a kam jde? No přece do nudy
a pak už je celý večer zbytečný

pochybuj a buď, nebo budeš otrokem cizí vůle

barvy jara a pouštního písku
zakrývám oči před vášní pro život
černé kudrlinky skrývají tajemství
a jejich závoj nemůžu rozhrnout

a tady můžu poděkovat za každé ráno
co nového mi přinese celý den
a o co přiijdu, co prováhám sobě i druhým
a zeptat se, proč se štěstí nedá předvídat
a přijde hezky pomalu potichounku zezadu
a praští po týlu svým obuškem
kterým omráčí každého, na koho se usměje