Srdce jako rýma

Klinkání zvonů
mě vyvádí z míry,
střídání tónů
je, přiznejme si, chabé...

A srdce jako rýma
vnímá
osudy všech,
kdo na provaze
houpají se
jako na povaze...

Praskání lesa
má vůni nočních svátků,
stoupá a klesá
sinusoida pohody...

A slova jako klíny,
jiný
už nebudou,
a šrouby vprostřed stran
v zajímavé knize,
snad bylo už dost ran

tak ať ty zvony přestanou...