Slunce vrhá stín

Slunce vrhá stín
na hvězdy a na Měsíc
od kterých se odráží
jako šero ze světnic

bílé vločky třpytící se
v tomhle šeru nebeském
ztrácejí se – ztrácejí se
v tvém obrazu nehezkém

Mělas všechno to
co jiné dívky nemají –
ale co teď s tebou
když ti na rtech vločky netají?

Zdála ses být krásná
však teď obraz chmurný
zůstává mi před očima –
jako zápach smrti z urny

Na tvé tělo položil jsem
v tom šeru zlatý kříž
ty ses trochu roztřepala –
já myslel že se rozkřičíš

Chladný vzduch jen protnul
ten jekot dávných časů
kdy lidé ještě dokázaly
utéct toku času

Přec jsi byla upír!
Já to jistě věděl!
Ty tvé oči…a černo srdce
musely být z pekel

Přitáhla mě zcela
svojí černou magií
Čekala jsi bázlivě
až se zcela opiji

tím tajemstvím
co přede mnou jsi skryla –
že ač jsi živě vypadala
dávno mrtvá jsi jíž byla…