Tvé rty jsou šátkem pro býka

Stoupá už stoupá, duše má do oblak
po nebi pluje, šedavěbílý mrak
stoupá už stoupá a hledá vlastní cíl
po nebi plula než ji liják smyl.

Rozkročený kněz nad rakví, čte z bible blbý texty
z jeho úst tak chladně zní, chtěl bych vidět svoje hvězdy.
Ticho se rozprostřelo, jak křídla velkých ptáků
čekám tu v klidu bez zbytečných zmatků.

Jsou věci, které měl jsem rád a nyní se jich musím vzdát
všechno k zániku spěje a ty se mi ještě směješ
úsměv tvé rty pokrývá jak rudý šátek pro býka.

Osamělost neprobouzí city, tak jak by si člověk přál
unaví tě, uzamyká a nechce lásku pustit dál.
Snem každého samotáře je, poznat co láska káže
je to stejně k nevíře, že nám život med kolem huby maže.

Jsou věci, které měl jsem rád a nyní se jich musím vzdát
všechno k zániku spěje a ty se mi ještě směješ
úsměv tvé rty pokrývá jak rudý šátek pro býka.

Za smutných černých nocí za svitu Luny,
pnu svoje uši jak ladič struny
z tajemných zákoutí z tichosti skal
vyletět do nebes, to bych si přál.

Tíží mě mé svědomí, co tak v noci probouzí mě
né ja nejsem lakomý, vždyť přeci víš co je ve mně.
Z úzkostí se odebírá, moje živočišná síla
ovdoven o tělo tu stojím a o Tebe se bojím.

Jsou věci, které měl jsem rád a nyní se jich musím vzdát
všechno k zániku spěje a ty se mi ještě směješ
úsměv tvé rty pokrývá jak rudý šátek pro býka.