S vosama do koruny

Na konci příběhu
u vykřičníku tečka
a ty se ještě ptáš
jak jsem to mohla přečkat.
Po sedmý večer bývá kůže
vždycky hladší
Nebudu troškařit
a tvrdit, že to stačí
S vosama do koruny
šplhat zas by se chtělo
jak zničené a zjizvené
je každé druhé tělo
Ukryty v listový
jsou naše ruce neviděny
Klenou se do výšin

Šel by sám do bytu
vymýšlet nová slova
skrz kousky jemnocitu
z nich těžký řetěz ková
Projít se Žižkovem
popít snad v každém baru
nemám kdy na příběhy
a ty nové - plné zmaru
Už se zas odehrávaj
za zdivem z papundeklu
vyrazit do kina
a propadnout se peklu

po osmý po ránu
na lačno prošlý mlíko
v děvet se vyzvracet
a potlačit to ticho.