Možná

Plamínek malý zahořel na chvíli.
Jak teplý se zdál být a velmi mě hřál.
Pak silný vítr sfoukl svíce plamen,
já nechtěla být po tmě, sama se tu bát.

Na louce zahlédla jsem tančící víly.
Muž co se díval, však v duši se jich bál.
Jen hlubokým hlasem zašeptal AMEN.
Však nešlo se pohnout zůstal tu stát.

Snad zahlédne zase čistý den bílý.
Možná ucítí vánek co dnes tu vál.
Jeho úsměv neztuhne jako kámen.
Možná potká dívku, jenž bude mít rád.