na rozřízlém rtu nesu si kus nebe

(o bohu)

květované
zátiší s jablky
studená chuť
porcelánu
ulpívá
na rozřízlém rtu.

tvoje
porcelánové
já
padá
dolů
po schodech
nadskakuje
řítíme se stodevadesátkou po děravý dálnici
bůh je mrtvej.. stvořils ho
zabils ho
naložils do auta
poskládaný kříže.

(o ukrajině)

mám kapesní zrcátko
rozbitý.
střep trčí z batohu ven –
nesu si na něm
kus modrýho nebe
a slunečnic.. proč jen
zmizely?

/protože jsem se vrátila?/

(o nesmrtelnosti)

-vzpomínáš jak jsme tenkrát šli
po čerstvým asfaltu
vracela ses od kadeřnice a
nesla jsi ustřižené vlasy
bylo ti líto je vyhodit –
pak jsi zakopla a ony se všechny
rozsypaly po zemi
a druhej den už tam nebyly.. na silnici
ležel přilepenej pes.. otrávenej.
dělali mu pitvu.
-a?
-měl je všecky v sobě.. ty vlasy. jenomže
to nebyl pes.
-a co to bylo?
-robotickej pes.
-jak to?
-nevim.
-ty seš taky robotickej?
-nevim.

(o divadle životním)

chtěla jsem
vdechnout tmu
a zažít ten pocit
prvního dne
-prvního-
a potom zapomenout.

opilost
lhaním.. svému já
neřeknu pravdu – ono to ví.
(tragikomedie)

(o ztrátě)

-kam jdeš?
-najít.
-co?
-se.
-a kde jako seš?
-ve vodě. musím být ve vodě. viděl jsem to
ve snu.

..oprýskanou vanou tekly červánky..

(o snech)

bojím se
usnout.

možná se vrátím pozdě
možná se skutečnost
vypaří
hlasy se tříští o sklo.

prázdno. bezvýchodné.

nemůžu spát.
nechci spát.
.
.
usínám.

/a na rozřízlém rtu nesu si kus nebe
ze země slunečnic../

(o martě)

ona řekla
že probuzení je jenom
další sen.

potom se rozbrečela.

řekla že má strach
že neexistuje.