...na nervy noci hrajem...

...položil ruku na mosaznou kliku
nadechl se a trochu přivřel oči...
pak prudce, snad celou svojí silou
ty dveře zprudka rozrazil...

jakoby vyplašená tma mu couvla z prahu dveří
jakoby nachytaný Měsíc nestačil schovat
svou kulatou hlavu za jemný závoj mraků
a z větví vzlétl párek nočních ptáků...

...měl plíce k prasknutí naplněné řevem
a v žilách těla pálila ho krev a vřela
...byl jako stroj, co stoupá do otáček
a nerv noci natáh... k prasknutí...

pak spatřil hvězdy! ...snad se chvěly
třepotavé, vyplašené, vyrušené,
jakoby to byla světla svíček
rozházená po nebi, tam nad kostelem...

pomalu zavřel za sebou dveře
pomalu pustil kliku z prstů


a jen
vyplašená tma a hvězdy
co se ještě chvíli
chvěly strachem

slyšely jak cinknul nočník u postele...
pak zavřel brány víček
a znovu usnul.