člověk

člověk

kokeš od pana krbce Básně » Ostatní

Anotace: jsme velcí a mocní

.

hlína rozemílá mé kořeny
na prach a žížaly
usmála se
a spolkla moje žíly

za okny padá noc
Země se kutálí
bez povšimnutí
tak jak se oči zavřou

to klíště
přisáté mezi lopatkami
je čas
mlsá..

voda šumí
v písku a v uších
jsem vanutí větru

.

Autor kokeš od pana krbce, 10.05.2009

Přečteno 378x

Tipy 20

Poslední tipující: Divoženka1, susana načeva, WAYWARD, drsnosrstej kokršpaněl, ziriant, Lea Aura, jedam, Agniezka, prostě Zuzana, Roger, ...

ikonka

Komentáře (6)

ikonka

Komentujících (5)

ikonka

Doporučit (0x)

ikonka

Komentáře

ty zvyře! ty nepíšeš... to je zločinnost na čtenářích :)

06.10.2009 20:06:00 | drsnosrstej kokršpaněl

víla jsi
nad lesy
když slunce skomírá
za trávy pačesy
a keře za kníra
zataháš
za řasy, za kůži, za víčka
slova tvá vždy mi zní
k tůním
jak rolnička

20.06.2009 21:58:00 | drsnosrstej kokršpaněl

ludmil mi to zcela zkazil! nene, kdepak, tobě bych to i věřila.

13.05.2009 20:26:00 | prostě Zuzana

To časové klíště své mlsání zrychluje, potvora.

10.05.2009 22:03:00 | Psavec

"jsem vanutí větru" - to si může dovolit říci pouze nějaký zlý bůh.

10.05.2009 20:56:00 | ludmil

Řekla bych,velice dobré! "o)

10.05.2009 13:23:00 | Churry