Ticho

Strašidelná kajícnost hřbitovního kvítí,
lesní víla,uplacena,
tanec lásky na tvém hrobě,
prosebníci,v řadách na odpůstky čekají,
jaká to marnivost
přívěšek radosti,ve smutku darovaný,
nesmíš se zlobit

Představení končí,opona pozvolna padá,
nikdo však netleská,
ponurá tragikomedie vesmírných nálad,
měsíční světlo postavu ozáří,
římský císař v umrlčím hábitu,
tak nesmyslná představa

Jak rozbité zrcadlo,
moudrost snažím se posbírat,
nikdy bych nevěřil,jak je to lehké,
povznášející pocit,něco vědět,
bud proklet,
ty,cos vše stvořil,
bud proklet