Dialog (nebo spíš monolog) o stupnici (pro přesnost o CÉ DUR)
Dialog (nebo spíš monolog) o stupnici (pro přesnost o CÉ DUR)
Anotace: "A co to vlastně...?"
"Těch osm tónů, ptám se Vás,
proč nazývá se stupnice?"
"Snad jak po stupních stoupá hlas...
Snad jsou to schody z márnice."
"Proč z márnice?! Ach, na mou víru,
proč taká slova? Já mám strach!"
"Neb vždy, když sednu ke klavíru,
všechno zlo končí v temnotách.
Ve světě intrik, převleků
se člověk může dostat na dno.
A nejlepší ze všech léků
je stupnice. Vždyť po ní snadno
vystoupáte až do výšin,
můžete na svět shlížet shora.
Z výšky je menší každý stín,
každičká zeď a každá hora.
CÉ, to je jedna z mnoha cest,
vždyť vše začíná cestami.
Nesmí nás zradit žádná lest,
když první krok je za námi.
DÉ, to je obraz širé dáli,
která jen dřímá v krajině.
Leč proč bychom se až teď báli?
Teď musíme dál jedině.
É, to je jako ementál.
A jako svět okolo nás.
Však nezastavuj, jdeme dál,
než spadneme do jámy zas.
EF, tak to je fotografie,
leč ne dobová, barevná.
Jak svět, ten též barvami žije...
A už je v půli cesta má.
GÉ jako starý gramofon,
už podléhá mocnému času.
A teskný, starobylý tón,
jež čas nám krátí, mívá v hlasu.
Á jako akord, skupina,
jen v ní svedeme zázraky.
Je to i možnost jediná,
jak dostat se až nad mraky.
HÁ, ta vrásčitá harmonika,
vrásky odhalí hořký smích.
Vždyť kolik prasklin denně vzniká...
...a kloik z nich je zbytečných?
A CÉ, zas jedna z mnoha cest,
vždyť vše se končí cestami.
Nemůžeme již výše lézt
a naše cesta?...Před námi."
proč nazývá se stupnice?"
"Snad jak po stupních stoupá hlas...
Snad jsou to schody z márnice."
"Proč z márnice?! Ach, na mou víru,
proč taká slova? Já mám strach!"
"Neb vždy, když sednu ke klavíru,
všechno zlo končí v temnotách.
Ve světě intrik, převleků
se člověk může dostat na dno.
A nejlepší ze všech léků
je stupnice. Vždyť po ní snadno
vystoupáte až do výšin,
můžete na svět shlížet shora.
Z výšky je menší každý stín,
každičká zeď a každá hora.
CÉ, to je jedna z mnoha cest,
vždyť vše začíná cestami.
Nesmí nás zradit žádná lest,
když první krok je za námi.
DÉ, to je obraz širé dáli,
která jen dřímá v krajině.
Leč proč bychom se až teď báli?
Teď musíme dál jedině.
É, to je jako ementál.
A jako svět okolo nás.
Však nezastavuj, jdeme dál,
než spadneme do jámy zas.
EF, tak to je fotografie,
leč ne dobová, barevná.
Jak svět, ten též barvami žije...
A už je v půli cesta má.
GÉ jako starý gramofon,
už podléhá mocnému času.
A teskný, starobylý tón,
jež čas nám krátí, mívá v hlasu.
Á jako akord, skupina,
jen v ní svedeme zázraky.
Je to i možnost jediná,
jak dostat se až nad mraky.
HÁ, ta vrásčitá harmonika,
vrásky odhalí hořký smích.
Vždyť kolik prasklin denně vzniká...
...a kloik z nich je zbytečných?
A CÉ, zas jedna z mnoha cest,
vždyť vše se končí cestami.
Nemůžeme již výše lézt
a naše cesta?...Před námi."
Autor Zelená okurka, 12.05.2009
Přečteno 276x
Tipy 28
Poslední tipující: Zasr. romantik, Jenda P., Bíša, ota.pé, Terulienka, Mario de Janiero, Sleepwalker, Zpátky, 5thelement, Mbonita, ...
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
TiskKomentáře
Úžasné.S klavírom sa trápim už takmer sedem rokov a skladať ódy na stupnice ma nikdy nenapadlo.
15.05.2009 19:47:00 | Terulienka
A něco pro chudé příbuzné tónů,půl tóny tu inspirace není?Jo..To už by bylo dlouhé počtení..Mě stačí tři tóny..k ohni s kytarou.. Moc pěkný.. :)Opravdu!
14.05.2009 18:04:00 | Sleepwalker
Bezvadná..první jsem chtěla opustit čtení,zdála se mi dlouhá(k takovým se vracím až večer,kdy je víc času),ale nemohla jsem se odlepit. Fakt se ti povedla! :)
13.05.2009 14:31:00 | 5thelement
Teda holka,ty válíš,perfektní,jsem ráda že jsem tě tady našla už od první básně...a dík že jsi tu.
12.05.2009 17:10:00 | Květka Š.