Sychravý den

Byl sychravý den v krůpějích slz
ozvěny chůze otřásaly zemí
přes oči hedvábný šál a v rukou
zapomnění z křídel andělů

utichající proudy duhových závějů
temné studny bez vody
a očekávání nedohledna
na hoře beze jména
kde leží k nebi rozhledna
S výhledem uklánějícího se svitu
schoulený měsíc do závitu

Vše kolem v mžiku se setmnělo
zhasly hvězdy, měsíc i hřbitovní svíce
Nic není více...
k nebi se vyhouply osudy duší
nabatikovanému dni
Slunce na duši sluší
a nedokonalost protikladů
dobro a zlo ve zraku kolemjdoucích
možná v střepy se promění

Kráčejíc ulicemi lesklých chodníků
v zrcadlech olejové obrazy
a kruhy v kalužích značí
že hříchy déšť dál smáčí
nepřestane
nesmyje život náš Boží rukou psaný
možná jen schladí
čepelím nožů krvavé hrany

plynoucí čas v divadelních inscenacích
bez nápadu - improvizace všednosti
situace k zemi hroucení
pevné objetí, nesnáším loučení
nejistých představ budoucnosti
včera, dnes a zítra každým dnem
kdy na skládkách smíšených
hledám marně svůj
sen


Jeviště vylidněné
na mramorových náhrobcích rozestlané
pugéty květin s omamnou vůní

Pohled se skvrnami kávy
napůl v rozkladu

však při přečtení myšlenkou
smutnou odpověď na počkání dostanu
a dokonce překvapení
při němž hrůzou
povstanu
k podlaze
.......

Tma bez konce
jen nekonečno ve vesmírné galaxii
dává mi možnost
projít se po Měsíci a minout
Zemi

osudnou