Jak to bylo...

Holka kdysi dávno,
když slunce zapadalo
při pohádkách usínala,
probouzela se jen ráno.
V uších sluchátka
a na rukou potítka.
Ještě byla dítě,
když potkala Tě.
Celý její svět
rozkvetl jako jarní květ.
Dal's jí důvod žít,
nenechal sis dveře zavřít.
Ukázal's jí krásu hudby,
řekl's, že ženou být měla by.
Nechtěla poslouchat Tě,
teď jí nestačí slova v jedné větě.
Dříve nesnesla Tě,
teď žít bez Tebe nemůže.
Změnil's ji od základů,
potom odešel pryč, do schodů.
Nikdy více ses nevrátil
tak jak's byl.
Ona teď bez Tebe sotva dýchá,
s životem se těžce potýká.
Kde jsi, když je Tě třeba?
Proč už nezní tak líbezně ta Tvoje hudba?
Šel jsi pryč, za sebou ji nechal,
kdy napravíš škody, které jsi napáchal?