Sněhová vločka

Sněhová vložka padá k zemi,
okolo ní se utváří chladný vzduch.
Vidí i to, co lidské oko nespatří.
Lásku, nenávist, slova: "Slzy si setři."

Padá dál a už je níže, pomalinku
začíná tát, stává se z ní vody kapka.
Už nevidí tolik, stále však vidí štěstí,
krásu, ale i hádky a další světa strasti.

Již těsně nad zemí je a přemýšlí.
Urazila dlouhou cestu, viděla dost?
Užila svůj život sladce a jak chtěla?
To jsou otázky, které trápí její duši bez těla.

Dopadla... již nevidí, nepřemýšlí, je pryč.
Skončilo její putování, neví, kde je.
Zemřela a padla na ní temnota černá.
Můžeš ji slyšet, jak teď tiše ve smrti sténá.