Sudičky

Šaty z hedvábných pavučin
a náhrdelník z rosy ranní.
Závoj tvořil mlhový stín.
Byly tři jako tajná přání.

Ta první byla spanilá
královna líbeznosti, krás.
Když k děvčátku se sklonila,
řekla:"Budeš mít zlatý vlas."

A druhá jako jarní květ
ji políbila na víčka:
"Všichni Ti budou závidět
Tvůj zpěv, Tvůj hlásek slavíčka.

Ta třetí přisloupila blíž:
"Já nechci darovati krásu.
I rozum je jen na obtíž.
Ne, Ty budeš královnou času."
***
Už uplynulo mnoho zim,
Lída je dnes už veliká.
Tak já si, prosím, dovolím,
říct i to, co se neříká.

Vím, to se často nestává,
že sudičky slib poruší.
Jenže Lída je zrzavá,
hudba jí nejde do uší.

Závidět tónu v jejím hlase
by ani hluchý nezvládal.
A ta orientace v čase?
Toť také nesplněný dar.

Je přesná jako hodiny,
které jsou ale opožděné.
Tak utíkají vteřiny.
Já už mám nervy pohmožděné

a plna strachu, neklidu
(i kletby už vypouštím z pusy).
Já čekám stále na Lídu-
-ujely nám tři autobusy.