N?kturno

/psáno pro P.M./

I.

slavně jak kapela zhasínám svělo,
sám mezi hudebními nástroji

chce se mi zpívat, dokud čas je
za pár let už nebude žádný

čas

přijď serafíne, serafíno
rozsviť, jestli se máš ráda
a sviť jako sada bílých svící

my hyperborejci,
viď

tak sami, tak sami
s vteřinami
jako ukazatel na cestě
hvězda v alobalu
náhodná událost
automobilové neštěstí
ty
má zběsilá postel
žádný bezpečnostní pás

II.

narozen teď, je to on
na té posteli posedlý touhou
po nevynuceném polibku,

všechny tváře, co jsem zlíbal, byly rudé
tvůj sen se přihodil příliš směšně
nechci už tě líbat v něm
je to všechno jen vjem
podvědomí
tlesk zvrhlosti

nic krásného nic nechci
já degenerující ontoregresující ubohý
proklet tebou
ty mocná hukotná
můj mozek secvaknut sponou na vlasy
v potu umřeme v noci
vše je marné
nikdy neporozumí
bídě veršů
nenajdeme pochopení
pro náš úpadek