Vílí rej

Na mechu, v trávě, na kapradí,
chystá se asi velký sněm.
Slyším, jak vítr housle ladí
a vidím, jak se chvěje zem.

Myšlenky mé jak režná nit
naply se. Co asi v tom háji
má se státi, bude se dít?
Proč jen tu všichni vyčkávají?

Čekám mlčky, už chci jít domů,
vždyť tady čas se zastavil.
Když v tom uzřím, že zpoza stromů
vytančí na mech deset víl.

Šaty jen z jemné mlhy ranní.
A jaké mají tenké hlasy!
Mně se nechce věřiti ani,
že vidím tolik čisté krásy.

To zlaté kvítí ve vlasech,
ty pohyby hodné jen laní.
Já údivem až ztrácím dech
a stahuji se do ústraní.

Já nejsem hodna blízko stát,
blízko těch krásných bytostí,
jež nejsou ani živé snad,
jež nejsou z masa a z kostí.

Ten tanec ladnější než balet,
co předvádí ten vílí rej...
Ty nejpěknější barvy z palet...

... klavír je krásný. Tak jen hrej.