jeden pán

celý dny sedával na lavičce a díval se
jak se stromy ve větru snaží dotknout a nejde jim to
nehybně pozoroval lidi
a koukal jim na spěch
nikdy nepromluvil
občas někdo něco hodil
do koše vedle něj
a zatoulaný psy se třásli
a on koukal na cesty
a snažil se spočítat
kolik kroků
maj vepsáno ve tvářích
a díval se jak všecko
přetíká prázdnotou
smutkem
nesmyslností
jak je to všecko krásný
určitě to viděl
a jednoho dne
tam najednou nebyl
ani potom
ani nikde jinde
prostě nebyl

ani jsme se nestihli rozloučit