Mio mondo

Sejdem se v tom děravým baráku
s vymlácenejma oknama
do duše
hodíme na zem naše životy
a budem se s nima bavit o tom
jak jsme to celý zvorali
ta nesnesitelná sebelítost
ale co jinýho zbejvá
když není kam jít
řeklas a hodilas po mně ten vypatlanej úsměv
lásko
moc ti to sluší
když jsi opilá.

Našel jsem svou životní filozofii
asi to opravdu něco znamená
srát na to
na všecko.

Nemusím se bát
minulosti
přítomnosti
budoucnosti
je to ode mě tak daleko
všechno je tak daleko...

bojím se jen sebe.