Kladívko

se zavřenýma očima
hledím vám do tváře
a usmívám se – nemám proč
a vy mi ten hloupý smích ze zubů nevymlátíte

/podávám vám kladívko, aby to šlo rychleji//

(vše zhaslo a já otvírám oči)

Budiž světlo! vyřknu do tmy
(tma stále se rozporstírá kolem)

/odkládám kladívko odmítnuté – zařinčí tmou/

tmou kráčím rukama vpřed
narážím na vaše tváře - pojal je strach
klepot zubů o spodní čelist doléhá až k mým uším
a teď už ten smích není tak hloupý

/stačí drobná změna a už vám není do smíchu//

(škrtám zápalku – rozzáří se tmou – zapálím svíčku a...

.......
.......
.......

Našli jsme kompromis