Č. 115
Č. 115
dalekosáhlé vize bolí záda
uvnitř noci myslí na den
odmítají doporučenou barvu
můj ludmil, můj sladký ludmil
jsa mou hračkou, je mi vždy po ruce
jeho břicho touží po tobě
jež se blížíš temnými poli
bojím se tě ve své krychli
jejíž hrany laskám jako drak
šeredný drak
jsem donucen k zoufalým činům
jdu o holi do temnot
tam kde jdeš prokřehlá a odhodlaná stíny
plna vnitřních rozporů
jako květiny z květinářství
vždycky se vracím zpět ke své krychli
jejíž fialové halucinace
připomínají amélii
uvnitř noci myslí na den
odmítají doporučenou barvu
můj ludmil, můj sladký ludmil
jsa mou hračkou, je mi vždy po ruce
jeho břicho touží po tobě
jež se blížíš temnými poli
bojím se tě ve své krychli
jejíž hrany laskám jako drak
šeredný drak
jsem donucen k zoufalým činům
jdu o holi do temnot
tam kde jdeš prokřehlá a odhodlaná stíny
plna vnitřních rozporů
jako květiny z květinářství
vždycky se vracím zpět ke své krychli
jejíž fialové halucinace
připomínají amélii
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
TiskKomentáře
nu tedy... zrovna ta amélie na konci byla velice nečekaná... podívej ludmile, něco pro tebe mám:
.
.
letní svět je tichý
už nepíšu akrostichy
doma mi bývá těsno
možná až téměř běsno
indigová obloha
lehne si opět na boha
.
.
04.06.2009 02:02:00 | Já Esther Ruth