Zpověď

Mě nelaskala krásy záře
já jenom tiše trpěl jsem
jen hrůzy vyčetl ze snáře
když celý život byl zlým snem.

Mě nelaskala lásky záře
a dívka krásná nedala svůj cit
jen nezájem jsem četl z její tváře
zlý osud zakázal mi vítězit.

Jen jako blázen vypadal jsem
když přízeň žen mě míjela
den se stejným se střídal dnem
a duše v bolestech se svíjela.

Močálem smutku šel jsem za vidinou zrádnou
co třpytem svým mne šálila
snad jiným byla kořistí až příliš snadnou
mě jenom odmítnutí pálila.

Jsem jako strom co obtočen je hady
jimž dáno jméno beznaděj
když lásky obrací se ke mně zády
sudičky řeknou to co nechceš chtěj.

Jsem ten jemuž se víly vyhýbají
jenž rakovinou smutku rozežrán
v němž všechny struny žalem lkají
když nebyl vpuštěn do milostných bran.