Mlha

Skrz mlhu pozoruje
zoufalé činy stínů se dostat dál,
dál od svého osodu,
ale jemu neuniknou.

Zastavily se?
Ne,jen čekají.
Přemýšlí, zda se dostaly daleko
tak,aby byli v bezpečí.

Slyší tlukot jejich srdce,
na jeho rytmus by mohl tančit.
ale on vyčká.Jiště bude mít
lepší příležitost.

Přepadla je samota,
zužuje jejich mysl,
a vtírá se do jejich duše,
co bude dál?

Nemohou se na sebe ani podívat,
slyší jak si vítr hraje s listím,
a na pravo od nich něco velmi slabě dýchá.
Mrazí jim v zádech.Nadechnou se ...

A před sebou uvidí velikánské jantarové oko,
pozorujíc jejich zmatené pohledy.
Strnule hledí,nemohou se ani nadechnout.
Našly ho? Je to on?

Mlha pomalu odpadá,
a oni před sebou uvidí toho jenž tak dlouho hledaly.
Jarní paprsky se dostávájí skrz stromy a les ožívá,
jen ten koho hledaly,zkameněl.