Nejen slovo

Slovo. Jedno jen.
Nebo dvě. Raději celou dlaň.
Věta, abys byl spokojen.
Druhá, tak nastav mi svou skráň.

K čemu mít ústa
Když hrubost nezvracejí
Ránu jež srůstá
V polibcích, v beznaději.

Nač plivat slova do propasti
Nabízet hříchy iluzím
Po nocích krásti doušky slasti

Ve světlech černých limuzín
Ti svými ústy dávám bezpečí
A také tělo, ráda, bez řečí.