Z fotoaparátu současnosti
Z fotoaparátu současnosti
mi popepřila dlaně
Chce se mi zase utéct…
Však přišel čas – platit daně
za ticho
v sobě…
Pokud si myslíš,
že pláč a vztek
je snadná emoce
úniků
tak si je představ
jako gel z dubové kůry,
který si dáváš na konečník
- žádná slast, viď?
Jen ponížení…
A odvaha
věc řešit
To jsou ty pravé hranice
přecitlivělosti…
Komentáře (13)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk
ta tne
hm, vidíš za obzory ...a píšeš překrásně; mix obého mi dovoluje jen s potěšením absorbovat a mlčky pokývat hlavou
02.07.2009 23:17:00 | drsnosrstej kokršpaněl
najdu poražený dub
a sedřu z něj kůru..
platit daně je smutné,
komukoli...
***
Jiří senior
02.07.2009 21:19:00 | j.c.
Suprově napsané. Zamyšlenkové, reálné, upřímné... to se mi mocka líbí. ST!
30.06.2009 20:14:00 | NikitaNikaT.
Smutek umíš dobře vyjádřit.
Nic nepomůže úplně.To je pravda.
Ale nemůžeme se v něm utápět.Zkusme udělat radost jiným ,potřebným a náš smutek se zmenší.
Ostatně ty to tak stejně děláš.Znám to od tebe.
I když tě život občas studí,druhé svými slovy hřeješ.
24.06.2009 15:56:00 | s.e.n
...dám Ti radu, potři si své jemné dlaně hojivou levandulí...i když, jak říká přísloví: kovářova kobyla... :-(((
24.06.2009 11:21:00 | Lota
"spálená duše mi popepřila dlaně" je opravdu slovosled vyvěrající až z hloubi niterna..
nechci, abys byla smutná..zrovna ty..
pojď..proletíme se na voňavými sosnami..snad jejich vůně uklidní tvůj splín..
usměj se přece..tvá síla na to má..
24.06.2009 10:05:00 | šuměnka
hořkost mě pohltila po přečtení ...nestíhám v poslední době číst, promiň ...
24.06.2009 09:56:00 | mamina