Golem

Rabi Lévi splétá nitky svý
o tom jak ochránit židovský lid
s kabalou v ruce a s vírou v Boha
mumlá si mumlá tajemná slova.

Hněte a plácá svou rodnou zem
sílá a víra nárůstá v něm
přetváří hmotu na živou bytost
dává ji sílu, rozum a živost.

Bude nás chránit proti všem
na dobro dobrem a na zlo zlem
přání je krásné a dá se obhájit
ještě pár úprav a můžeme jít.

Na čele důlek jako znamení
a místo očí rudé kamení
dlaně a prsty zpevněné jsou
nohy jak žula v kolenech kloub.

Tak se teď chlapče pořádně snaž
do důlku na čele šem ham foráš
probuzen kouzlem co v nitru spí
oči se lesknou a světlo zří.

Pohybem strohým šine se vpřed
drtivá síla ne žádný skřet
pomalu kráčí chodníkem z kamene
lidé se sbíhaj, dívaj se zmateně.

A Rabi Lévi všem vysvětluje
k čemu je monstrum a proč tady je
lidé však nenajdou pochopení
bojí se o sebe na monstrum klí.

Lidi nezajímá ochrana
bojí se bojí neznáma
všechno co pokrok přináší
lidi pak rychle vyplaší.

Ale často si lidé zvyknout
chvíli si reptaj pak zmlknou
protože pohodlí mění zvyky
obrousí lokte i ostré břity.

Rabi Lévi je chytrý rabín
přemýšlel přeci o tom co staví
však raději pohřbil do nitra synagogy
celého golema i s tajnými slovy.

Technika často přerůstá nám
člověk pak spoléhá na tento klam
smysly pak úplně otupí
stanem se hrubý a nadutý.