Anděl? Rozhodnutí? Co dál?......

Stojím před ústavem,křičím a buším na dveře....
Sakra,otevřete tu bránu!!!!
Najednou bouchat přestávám,ruce spadnou podél těla
a já si řeknu,že nemůžu dopustit,
aby ten anděl ztratil mámu.

Podívám se do vozíku a přes slzy,
které dopadají na mou tvář vím,že jsem na rozcestí.
Že pro mě je jediná cesta,po které musím jít.
Že jsi sám a já Ti musím dávat štěstí.

Je už noc,hvězdy na obloze září
ale já od té brány nejsem schopna odejít.
Na mé životní cestě vyšší moc rozhodla,
že můj příděl poznání-jaké to je mít zdravé dítě,
které přiběhne a usměje se,mám vyčerpán.

Ta malá kudrnatá holka,
na chvíli mé srdce rozsvítila.
Ta malá kudrnatá holka,
i anděla rozveselila.
ta malá kudrnatá holka,
mou duši pohladila.

I když nebyla přímo moje,
ten úsměv navždy zůstane.

Odcházím od brány ústavu a vím,
že mé štěstí je vyčerpáno.
Ten anděl mě potřebuje a já už tady nemám jiný úkol,
než tu pro něj být a milovat jej.

Skláním se nad postelí,kde spíš.
Má dlaň Tě pohladí po tváři.
To je mé štěstí,víc už nic.
Ale ta malá kudrnatá holka semnou zůstává.

Musím to zvládnout a třeba i vzpomínky sílu dají.
Dokud to zvládnu,anděl semnou zůstane.

Ta malá kudrnatá holka-
děkuji,že teď budeš mít krásný život.
A tak má pomoc kdysi jí,nebyla marná a zbytečná.

A to přání,které pro Tebe mám,
se s vánoční vločkou plní.
Děkuji za to a krásný život,plný lásky,pohody.
Strašně moc si to Ty i ten můj anděl zasloužíte.

Ta rodina,kterou budeš mít,
držím palečky,ať je ta pravá.
Ať z Tvé tváře úsměv nezmizí.