Té nejkrásnější

Prožil jsem nejednu lásku,
poznal jsem nejednu krásku,
krásných holek jsou tisíce,
miliony, možná více…
Mě však lákaj jiné dámy,
ne co tě tahaj do slámy,
dámy co maj krásnou duši,
ty mé sny už více vzruší.
Láska je jak sopka činná,
krásná, ale nebezpečná,
je jak mořská hladina,
rozbouří se, pak je klidná.
Srdce mám již rozervané,
modlím se ať nevzplane,
jelikož s každým vzplanutím,
ránu nožem dostane.

Svému srdci neporučím,
klid či mír mu nezaručím,
někdy mám však zvláštní pocit,
že ze srdce mluví soucit.
Není to pak láska pravá,
není dravá ani hravá,
je to pouze špatný vtip,
samotnýmu je mně líp.
To si pouze nalhávám,
vím dobře, že lžu sám sobě,
věřit v lásku přestávám,
zakopu ji v temném hrobě.
Možná jednou přijde změna,
bláznivá a krásná žena,
romantická, ale divá
u srdce vždy hřejivá.

Ta dívka však existuje,
s optimismem světem pluje,
je tak blízko až to bolí
mám pocit, že mě to skolí.
Nevydržím bez ní chvíli,
vím, že jde k jinému cíli,
budu mlčet, rány hojit,
nechci o ni totiž přijít.
Musím se vám s něčím svěřit,
nechci s nikým síly měřit,
jestli mě chceš, dej mi vědět,
ať nemusím v koutě sedět.
Čekám jenom na tvůj pohled,
z kterého vyčtu tvé touhy,
do mládí chci vrátit zpět,
zbývá mi už sen jen pouhý.

Možná, kdybych jí to řek,
prožil bych s ní krásný věk,
třeba bychom se rozešli
a nikdy se spolu už nesešli.
To bych nechtěl radši žít,
chtěl bych si pak život vzít,
nechtěl bych se dožít rána,
do pekla by vedla brána.
To jsou pouze dohady,
moje scestné odhady,
nikdy se nedovím pravdu,
když tu budu jenom sedět.
Chci od života trochu víc,
než nikotin hltat do plic,
z očí chtěl bych sundat pásku,
chtěl bych prožít věčnou lásku.

Vzkázat bych chtěl Nejkrásnější,
že naše přátelství je nejcennější,
když se vše co máme ztratí,
my dva budem dál bohatí.