Vypadla jsem...
Vypadla jsem...
z toho bytu,
jak cukrář z krámu,
okno z kytu.
Vypadla jsem
jenom tak,
doufajíc,
že jede vlak,
který mě odveze jinam.
Vypadla jsem
nalehko,
a dnes marně zívám,
závidím ptákům, rybám.
Vypadla jsem
bez ničeho,
závidím křídlům, ploutvím,
lačna všeho.
Vypadla jsem
ve spěchu,
a utíkala nocí pryč...
a po kapsách teď
– strašně sama –
lovím prchající klíč.
Komentáře (12)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk
Chjo, drahá spare, jak moc Ti v tutoc chvílu rozumím... chystám se udělat to samé... myslíš, že budu cítit to co ty? Bo to bude jiné... horší? Já vím, těžko řéct.
01.08.2009 21:23:00 | NikitaNikaT.
někdy v tom co chcem není změna
pak berem nohy na ramena
někdy v tom co chcem není cit
tak opouštíme holobyt.
19.07.2009 18:36:00 | Marfuša
poklona kráse, poetice, závěr padl, jako ulitý;
klíč má být hoden zámku
08.07.2009 00:01:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Tak tohle je naštěstí dávno, chápu - jak psáno.
Tak hlavně naber správný směr - a zdraví to nejcennější, co máš u sebe...nechť to je správný klíč,
k cestám co vedou do nebe a ode zlého pryč
07.07.2009 14:20:00 | Veselý Drak
Klíč..ano, pak ještě najít bránu a jsme doma :-)
05.07.2009 15:17:00 | Chancer