blábla

I.

co říká noc? že je hezký den,
pro toho, kdo v ní má noc jen

že na tobě - říká mi - leží náležitě
že je jako doma ve tvém bytě
že kdybys ji zavřel, skřípnul by sis prsty
a jí bys skřípnul prs

už tedy nemáš chuť se jí dotýkat?
neboť tě obejímá celou vahou
a modrooranžové záblesky ti nahrazuje
zlou úděsností klamu -
chtěl jsi bojovat se životem
a teď tvrdíš, že neexituje?
jednou v poušti zformuje se před tebou

II.

zaříkávám svůj kraj
rybník se dívá
dědovi do očí, na zápraží
je stín, který myje hadrem mopu
v nemocnici sestra, zaříkávám svůj kraj
já jsem ta země tma, a co jsi ty,
sprku měsíce v poušti? jsi bezmezná lež má?
ó vlaj, když jsi už vše zneužila
když rosteš jen pro sebe
prťavoučká, bezvýznamná, špatná