ani já

Uvědomuji si, čím dál víc
jak mi chybí přítomnost někoho
kdo by se dokázal upřímně usmát
a s dětskou naivní logikou
nekoho, kdo věří
že je všechno tak, jak má být
mi ukázal,
že i tenhle zešedlej svět může být barevný.

Vlastně jenom ten pohled do očí
a něco jako cit,
který bych si stejně nikdy nepřiznal.

Další cigareta
obláček dýmu
a ta představa
kdy stejně nevěřím
že se tě dotýkám.

Každých pět minut váhám
nad otázkou
jestli jsem opravdu jediný

Proč nejsi taky pro mně?
abys mě nehledal
a stejně o mně věděl.

Ani já nevěřím v lásku.
Zapomněl jsem.
V mých očích se rozhostila tma.
Tak kdy přijdeš
abys stiskl ten spínač na zdi
a rozsvítil žárovku
tam nahoře
ten lustr
vidíš?

A s posledním odklepnutím popela odcházíš.