poezie hmatu

Cítila jsem se jako Amélie z filmu,
když jsem minule byla koupit baterky v obchoďáku a hned vedle bylo oddělení s koberci.
A já si je pak šla prohlížet. Líbil se mi ten kde různé barvy
a délky chlupu imitovali povrch dlážděný oblázky.

A dotýkala jsem se různých povrchů
– ručně i strojem tkané –
vlněné i z umělého vlákna.

Vlna s hedvábím.

„Áááá!“

Koberce s dlouhým chlupem.

S krátkým chlupem.

Úúúú!

Ovčí rouno.

Hmmm!

Ale úplně nejhezčí bylo hladit hedvábný koberec.

Nádhera.

http://www.youtube.com/watch?v=fHNC-tn6Gts