Upír a já

Bylo ráno hluk a jistota
slunce rádo už už vyhoupnout se do světa
vše tak živé všední věci
ale něco muselo být jinak přeci
otoč se a slyš koho to tam nevidíš
je to jiné divný pocit máš
komu ten svůj milý úsměv dáš
Už jsi v teple tak se směj
však oči nastražené měj
napni smysly a poslouchej
kdo to vchází kdo to je
kdo se podívá ten vyhraje
cítíš jiskru či snad zájem
možná zajímáš ho maličko jen
cítíš pohled zabodnutý
do tvých zad a do tvých vlasů
tohle říkáš si bude stát hodně času
sedíš nervózně a počítáš zlomek
hle v tu jako záchrana ozve se zvonek
jdeš pečlivě vážíš krok
jak kdybys v rukou nesla křehký zlatavý mok
už jsi venku už se ti ulevuje
však díváš se někdo tě pozoruje
jsi na ulici v tak otevřeném prostoru
jsi nesvá
cítíš se jak socha z mramoru
ale jdeš dál hnána touhou
máš nutkání otočit se na chvíli pouhou
a uvidět ty oči
co tak hezky za tebou se točí
potom však je ty zas sklopíš
neboť v těch jeho černých ty se topíš
proč jede za tebou ptáš se sama sebe
svět je přece široký jak nekonečné nebe
je ti zima cítíš chlad
nedbáš těch dobře míněných rad
neboj už budeš tam kde chceš se bát
na místě kde někdo má a někdo nemá rád
naposled stočíš pohled za sebe
ano je tam usměje se až tě zazebe
co to má být ptáš se duše je to krása
ta myšlenka tě ale pořád drásá
zítra je zítra a dnes je dnes
to anděl ti tenhle sen na křídlech snes
a dnes už je zítra naštěstí
těšíš se i když to nic dobrého nevěstí
pořád nic a pak zas znova
zjeví se před tebou jako snová clona
zažíváš déja vu
jsi ráda vedle něho a on to asi ví
prvních pár slov vět a pochybností
nestačíte si všimnout toho druhého cností
pak zas jak včera ale s jednou změnou
on řekl ti že dnes půjde s tebou
tohle neznáš a jsi zmatená
ano je to konečně tmy v den proměna
slunné odpoledne měl to být krásný den
to však bys nesměla vyjít ven
nepozornost se ti vymstí
krev ti teče z rány utíká
smysl toho co se děje teď ti uniká
je to děsivé cítíš se podvedená
na tom že ti hltá krev žádná změna
je to bolest ale ty nic necítíš
na nic a na nikoho teď už nemyslíš
je jenom krev ty a on
ze rtů uniká ti tichý ston
když už je po všem ty pochopíš
že on je upír a ty to nezměníš
omluvu tichou ty pak uslyšíš
a už je pryč ty ho nevidíš
stojíš tam dlouho dlouho do noci
myslíš si že teď už ti není pomoci
bojíš se zítřka jak to bude
zda se ti bude vyhýbat
nebo zdalipak ti bude jenom krve ubývat
něčím tě přitahuje a proto chceš
tu druhou možnost tomu se nevyhneš
chceš znovu cítit jeho rty na svém krku
zuby zabodávat do tvé tepny jako ostří brku
není to normální necítíš se dobře
i když obloha nad tebou skvěje se blankytně modře
chceš být mlha lehká lehoučká
jak pavučina z hedvábí heboučká
necítit nic žádnou prázdnotu
ho jako tvoji první hodnotu
usínáš s hrůzou co zítřek přinese
anděl tentokrát sen na křídlech nenese
už máš zlé tušení že se neobjeví
jak vejdeš tvá předtucha se zase splní
nevnímáš nic jsi jako ve snu
ukázal a hned vzal ti tvoji cestu
štěstí to bylo ale teď už není
tvůj pohled na svět za chvíli se změní
přežíváš jen tak tak na vlásku
už víš co to znamená věřit na lásku
bloudíš ve tmě hledáš světlo
po několik dlouhých dnů
jdeš prázdnou ulicí kolem tma
vtom uslyšíš kroky za tebou démoni dva
zrychlíš krok
poznáš jde ti o život
už už tě dohání zvedá dýku
ty se bráníš
naposledy po větru se zháníš
zavíráš své oči
a vzpomínáš na ty co za tebou se točí
najednou ticho
cítíš jak někdo bere tě za ruku
šeptá ti neboj do hluku
tvých zmatených myšlenek
otevřeš oči a uvidíš toho
kdo ti tak strašně chyběl mnoho
máš plno otázek to v očích se ti zračí
že on to ví jeho plachý úsměv značí
pak rychle zmizí beze slova
a všechno začíná zas a znova
však cítíš to něco je jiné
že zítra to bude dobré tohle z toho plyne
je krásné ráno svěží plné síly
jak kdyby v srdci tančily ti víly
jdeš za ním vidíš ho
dnes ti neuteče kdyby chytíš ho
říkáš mu sejdem se v tom zapadlém parku
to ještě neví o tom tvém dárku
obloha bez mráčku vše je vyjasněné
viník se přiznal vše máš zajištěné
potřebuješ jeho a on zas tebe
ano už po sté je tohle vaše nebe

upír a dívka jdou spolu po lukách
po všech těch útrapech nejistotách a po mukách
není to legenda i když vždy pravdivá
ten upír je tady ta dívka jsem já