Černobílá

Na nebi mraky
jak z černobílý fotky
hejbou se,
s nima i ptáci,
a z kamennýho kostela je slyšet zvon.
Na prosklených balkonových dveřích
vidím rozpláclý dešťový kapky
co na zem spadly asi z Vesmíru
- a teď se bez hnutí otáčí kolem slunce
a čekají, až uschnou na věčnost.
Už za dva týdny
ztratím klíč ode dveří
a půjdu bydlet jinam.
Proč mě zase bolí hlava?!
Aspoň, že svítí ta lampa
a že se můžu schovat pod deku
- do vlastní tmy.