Věkaři

Mihající se stromy v dáli,
zůstali jsme navždy malí,
mezi dvěma světy ...
poupata - né květy...
nerozkvetlí, neodkvetlí,
v krátkém čase seklí.

Mihající se stromy v dáli,
zůstáváme navždy malí,
jedem pořád stejným směrem,
přikrytí tím samým nebem,
vracíme se zpátky,
uvízlí čase.

Mihající se stromy v dáli,
nechcem být jen pořád malí,
uvízli jsme ve smyčce,
záleží nám na výšce,
pohyb času v zad,
zapříčiní pád.

Mihající se stromy v dáli,
nebudem už nikdy malí,
my rozpletem už tuto smyčku,
vrásky objeví se v víčku
a čas, ktery neplynul,
rázem plyne - nestojí....