Prostě končím a budu pozorovat svět

Tak tedy jdu a rázuji…raz a dva
Vstříc hlubokému moři beze strachu z utopení
Jenomže se jaksi topím ale neutopím
V zubech stále křečovitě držím rudou vlajku
Měla by vlát a měla by stát a dávat znamení
Vstříc vzpomínkám a smyslu bez rozmyslu

Tak tedy rázuji, jak vojín bez otázek
S odznakem „vzorný voják“ na hrudi
Ale docela nepříjemně mě to píchá do bradavky
Prý si člověk zvykne na vše…no nic
Navzdory tomu cítím, že všechno není jen tak jako
Jak stálo v denním rozkaze číslo dvěstapět lomeno dávno

Tak tedy rázuji mimo přechod (můj problém)
a ani si nevšimnu kamionu vezoucím banány ze Španělska
projede skrze mne jakoby nic a já dostávám žízeň
tak do sebe házím dva talíře podivné polévky
s jakoby nedovařeným bramborem a mám hlad
tak ten nechutný oběd zakončím čajem s brómem

Prý…už není služba povinná, jenže mě nějak nepustili
Raz a dva a raz a dva a puchýře mám na patách
Bolí mě nohy a někdo je na tom mnohem hůř
Prý za to můžou malé boty, jenže já vím své
Končím. Prostě ne, chci poslouchat jinou hudbu
Tak si nacvičujte na přísahu sami, fakt

Nakonec slibuji sám sobě, že si sednu na kraj cesty
Prostě jenom tak a budu pozorovat svět